Z Forrestova deníku: Část 2.

Třináct dní sice není příliš dlouhá doba, ale za 2000 kilometrů se dá zažít už ledasco. Milan „Forrest“ Silný se před pár dny stal prvním cyklistou, který zdolal v rekordním čase celou trasu Lví stopy a odhalil nám dalších pár stránek ze svého deníku, do kterého si poznamenával své bezprostřední dojmy.

fa4f9098-97e0-43b1-b4b7-d705c1035f80

„Podstatným faktem je, že jsem si ani jednou za těch 13 dní neřekl, že jsem udělal blbost, že jsem do toho šel. První krize na mě přišla paradoxně až předposlední, tedy 12. den,“ popisuje.

„Projevovalo se to asi tak, že jsem pořád sesedal z kola a všude jsem viděl nějaký problém. Kamínek v botě, moc vysokou trávu, bahno… Ale můj skvělý tým a lidé kolem mě nenechali propadat se do toho stavu a neustále mě hecovali kupředu,“ dodává.

Zážitků na trase byla celá řada. Od těch příjemných až po ty, na které by snad bylo lepší zapomenout. Jedním z těch, který se však Forrestovi i celému jeho týmu bezpochyby na dlouho vryje do paměti, se stal u Poříčan nad Sázavou.

„Když jsme vjížděli do Poříčan, objevila se na silnici černá kočka. Začal jsem brzdit, protože jsem se bál, abych ji nesrazil. Už to vypadalo, že se uhne, ale na poslední chvíli si to rozmyslela a vlítla pod kola klukovi, který jel úplně vepředu. Ten docela ošklivě upadl, odřel si zadek a nevypadalo to vůbec dobře. Když se sbíral, říkal, že se mu motá hlava,“ popisuje Forrest jeden z nejdramatičtějších okamžiků na cestě.

„Celé to viděla nějaká paní, která k tomu klukovi přiběhla a zavázala mu ruce. Mysleli jsme si, že rozhodně nebude pokračovat dál. On se ale najednou sebral a ujel s námi ještě asi 20 kilometrů. No, a večer nám přišla fotka, že to celé zvládl se zlomenou rukou. I takové borce a nadšence jsme na trase potkali,“ uzavřel Forrest.

IMG_0167

Během celé cesty se k Forrestovi přidalo asi 150 dalších cyklistů, kteří jej doprovázeli v určitých úsecích. Nejvíc se přidávali v okolí Plzně, Brd, Hruboskalska a Kokořínska.

„V Poděbradech se mnou chvíli jel jeden kluk na silničce a v momentě, kdy se odpojil, se ke mně přidala rodinka – máma, táta a dcera. Tempo se sice výrazně zpomalilo, ale konverzace naopak zrychlila. Ještě jsem na cestu dostal lázeňské oplatky ke svačině, aby se mi dobře jelo,“ vzpomíná.

Ačkoliv převažovalo mužské cyklistické osazenstvo, nechyběly ani ženy a dívky. Jednou z nejstatečnějších byla asi čtrnáctiletá slečna, která se se svým tatínkem připojila přímo po bouřce. „Ujela asi 50 kilometrů v tom největším bahně. A ještě se tvářila, že jí to vůbec nevadí, naopak, že náročný terén je pro ni zábavnější,“ popisuje.

20180527_164141.jpg

Nejmladšímu cyklistovi na rekordní trase byly 2 roky. Po několika metrech na odrážedle ho tatínek posadil do sedačky na svém kole a pokračoval s ním asi 30 kilometrů.

Nejstaršímu bylo 75.

„Na trase se potkávalo několik generací. Tenhle starý pán byl tatínek asi čtyřicetiletého cyklisty, a společně jeli navštívit dědečka, tedy tatínka toho pětasedmdesátiletého sportovce. Cyklistika je pro všechny a spojuje lidi, říkám to pořád,“ uzavírá Forrest.

facebook01_16-9

Partneři

Partneři projektu

Udělena záštita

Tato stránka používá cookies. Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro statistiky a analýzu chování uživatele.